Pod tryskou 36/2026: barevný obraz s jednou výměnou na vrstvu
Tentokrát mě nejvíc zaujal upravený OrcaSlicer, který tiskne barevný obraz na stěnu modelu a filament mění jen jednou za vrstvu. K tomu nové HT-PLA Pro od Polymakeru a tři projekty, kde 3D tisk pomohl konkrétním lidem.
Barevný obraz na stěně modelu, jedna barva na vrstvu
OrcaSlicer-ImageMap je experimentální fork OrcaSliceru. Každá vrstva se tiskne jen jednou barvou a barvy se střídají po vrstvách. Výsledný odstín slicer skládá tak, že mění šířku a přesah vnějšího perimetru. Spodní vrstvy pak různě prosvítají. Tiskárna tak nemusí měnit filament několikrát v jedné vrstvě.
Načte textury z OBJ, glTF nebo GLB, umí promítnout obrázek na model a pracuje s paletou CMYK, RGBW nebo vlastní. Autor vydal beta verze pro Windows a macOS a píše, že je zkoušel na skutečné tiskárně. V běžném OrcaSliceru to zatím není, je to samostatný projekt.
Čím víc barev, tím víc vrstev zabere jeden barevný cyklus. Mně se ale tenhle přístup líbí víc než další ladění čistící věže. Méně výměn znamená méně odpadu i času.
Zdroj: GitHub, OrcaSlicer-ImageMap
HT-PLA Pro od Polymakeru
Polymaker vydal HT-PLA Pro. Tiskne se jako klasické PLA, kolem 230 °C, a nepotřebujete k tomu zakrytovanou tiskárnu. Podle výrobce má proti původnímu HT-PLA zhruba dvojnásobnou rázovou houževnatost a o 30 % pevnější spoj vrstev v ose Z.
U teploty pozor, jsou tam dva údaje. Bez zatížení drží tvar i při vysoké teplotě. Pod zatížením (0,45 MPa) ale vytištěný díl měkne už kolem 56 °C. Až když ho 30 minut žíháte na 100 °C, posune se tahle hranice na 107,6 °C. A protože bez zatížení vydrží víc, při žíhání by se díl neměl zkroutit.
Žíhat se dá teoreticky i na podložce tiskárny. Jenže na podložce máte 100 °C, v celé komoře ne. Tak spíš u plochých dílů. Jestli se při žíhání mění rozměry, výrobce nepíše. To bych si u funkčního dílu vyzkoušel.
Za mě zajímavý matroš, když potřebujete něco odolnějšího a nemáte zakrytovanou tiskárnu na ASA.
Tištěné čidlo podzemní vody za pár stovek dolarů
Tým z Purdue University postavil čidlo, které měří, kudy a jak rychle teče podzemní voda. V tištěném pouzdře je řada teplotních čidel. Z jejich měření systém určí směr a rychlost proudění. Jeden kus vyjde na několik stovek dolarů a pouzdro si tým může upravit a vytisknout sám.
První prototypy vydržely pod vodou sedm až osm měsíců bez poruchy. Další testy chystají v terénu u amerického geologického ústavu USGS a v mokřadu, který univerzita spravuje. Zatím je to prototyp. Jak se osvědčí v terénu, uvidíme.
Mechanická protéza paže bez baterie
Studenti z kanadské Queen’s University vyvíjejí mechanickou protézu pro lidi s amputací nad loktem. Je pro Burma Children Medical Fund na hranici Thajska a Myanmaru. Tam už tým tiskne jednodušší protézy. Elektronické protézy se v takových podmínkách těžko udržují v provozu.
Protéza se ovládá postrojem a pohybem těla, bez motorů a elektroniky. Po dvou letech vývoje zvládne samostatně ovládat loket i jednotlivé prsty. Do tištěných protéz přes e-NABLE jsem se kdysi taky zapojoval, takže tohle mě potěšilo.
Tištěná pomůcka na bowling
Americké ministerstvo pro veterány navrhlo pro Francine Goode, veteránku letectva po amputaci, pomůcku na bowling. S tištěnou tyčí ovládá kouli líp a může hrát bez pomoci druhého člověka. Tým pomůcku zkoušel přímo s ní a podle její zpětné vazby upravoval.
Takové projekty mám rád.
