Tenhle týden je hezky praktický. Žádné velké kecy o revoluci, spíš nápady, které řeší běžnou otravu kolem tiskáren, materiálů a výtisků.
Prusa Research ukázala levný tištěný ovladač světel, v patentech se objevila nastavitelná tryska, samočistící větrák a jednoduché vyhazování hotových dílů. Do toho máme materiálové drobnosti, investici do Spectrum Filaments a jednoho robotického psa, protože sranda musí být.
Prusa Research ukázala levný tištěný ovladač světel
Tohle je přesně ten typ projektu, který mám rád. Prusa Research ukázala chytrý ovladač světel, kde si část mechaniky vytiskneš a zbytek poskládáš z levnější elektroniky. Ne proto, že by svět potřeboval další plastovou krabičku, ale protože komerční chytré vypínače umí být při více místnostech dost drahé.
Pointa není jen v samotném ovladači. Je to připomínka, že 3D tisk je pořád skvělý na malé domácí věci, které si upravíš přesně podle sebe. Krabička, držák, tlačítka, rozměry na konkrétní stůl nebo zeď. Tohle u sériového produktu prostě nedostaneš.
Za mě je to dobrý směr i pro začátečníky. Neřešíš jen další dekoraci z PLA, ale věc, kterou doma fakt používáš. A když se ti nelíbí první verze, upravíš model a vytiskneš další. Klasika, ale v dobrém.
Nastavitelná FFF tryska zní jako sen líného tiskaře
Čínský patent popisuje trysku, která by uměla měnit průměr výstupu. FFF je klasický tisk z filamentu, tedy to, co má většina z nás doma. Dneska když chceš přejít z 0,4mm trysky na 0,6 nebo 0,8 mm, musíš nahřívat hotend, povolovat trysku a doufat, že si nezničíš závit nebo heatbreak.
Nastavitelná tryska by teoreticky dovolila tisknout jemné detaily a velké výplně jedním hotendem. To zní parádně hlavně u velkých modelů, kde bys chtěl perimetry hezké a infill rychlý. Jenže patent není produkt a tady bude ďábel v detailech: těsnění, opakovatelnost průměru, životnost a bordel v roztaveném plastu.
Já bych z toho zatím nedělal hype. Ale myšlenka je dobrá. Výměna trysek je jedna z těch věcí, kterou spousta lidí odkládá jen proto, že je to opruz. Kdyby to šlo vyřešit spolehlivě, byla by to pecka.
Automatické sundávání výtisků bez pásového bedu
Další patent řeší automatické odebrání hotového dílu z tiskárny. Zajímavé je, že nejde o pásový bed ani složitý robotický systém. Návrh počítá s tím, že se využije pohybová soustava samotné tiskárny a díl se po dokončení prostě mechanicky odsunuje pryč.
Pro farmu je tohle jasné téma. Člověk nechce stát u tiskárny a sundávat dvacet stejných krabiček ručně. U domácí tiskárny to zní jako luxus, ale pokud tiskneš sérii držáků, bambusových spojek, krabiček nebo náhradních dílů, začne to dávat smysl hodně rychle.
Háček bude v bezpečnosti a spolehlivosti. Díl musí být opravdu odlepený, podložka nesmí trpět a tiskárna nesmí při jedné chybě poslat další tisk do hromady plastu. Ale jako levnější cesta k poloautomatické farmě je to zajímavější než další marketingový nápis na displeji.
Samočistící větrák by se hodil víc, než se tváří
Větráky jsou na tiskárnách taková nenápadná věc, dokud nezačnou dělat bordel. Prach, chlupy, kousky filamentu a drobný sajrajt na lopatkách umí změnit proudění vzduchu. A když se horší chlazení, horší se i mosty, převisy nebo stabilita teplot.
Patent na samočistící větrák míří přesně sem. Nejde o kouzlo, spíš o mechaniku, která by lopatky průběžně čistila, zatímco se větrák točí. U domácí tiskárny to nezní sexy, ale každý, kdo někdy tahal chuchvalec prachu z part cooling větráku, chápe.
Otázka je hluk, životnost a jestli se tím jen nepřidá další věc, která se může ulomit. Ale princip dává smysl. Spolehlivost tiskárny často nestojí na jedné velké funkci, ale na stovce malých detailů, které se prostě méně špiní a méně zlobí.
PLA s dřevěným prachem není jen hezká hnědá špulka
Vyšla studie k PLA kompozitům s dřevěným prachem. Kompozit znamená, že plast není čistý, ale má v sobě příměs, která mění vlastnosti. U dřevěných filamentů to známe hlavně kvůli vzhledu a vůni, ale výzkumníky zajímá i pevnost, chování při tisku a to, co se s materiálem děje mechanicky.
Pro hobby tiskaře je praktická věc jednoduchá: dřevěné PLA není jen PLA v jiné barvě. Často se jinak taví, jinak brousí, může víc špinit trysku a někdy chce větší průměr trysky. U jemných trysek bych byl opatrný, protože příměsi umí dělat ucpávky.
Za mě je fajn, že se tyhle materiály zkoumají trochu poctivěji. V e-shopu všechno vypadá jako „PLA wood“, ale realita je taková, že poměr dřeva, velikost částic a základní polymer udělají obrovský rozdíl.
Spectrum Filaments dostává peníze na větší výrobu
Polský výrobce Spectrum Filaments získal investici od Blue Gravity Capital. Podle dostupných informací jde o většinový vstup investora a peníze mají jít hlavně do rozšíření výroby, automatizace a rychlejšího vývoje materiálů.
Proč to řešit v hobby newsletteru? Protože filament je nudná věc jen do chvíle, než oblíbená špulka není skladem. Spectrum tvrdí, že několik let jede pod tlakem poptávky a chce kapacitu v dalších měsících zdvojnásobit. Pokud to klapne, může to znamenat lepší dostupnost evropských materiálů a kratší dodací lhůty.
Za mě je to taky signál, že filamentový trh dospívá. Už to není jen „někdo někde motá PLA na špulky“. Dobré materiály, stabilní výroba a distribuce začínají být normální průmysl. A to je pro nás tiskaře dobrá zpráva.
Robotický pes Goddard je připomínka, proč je Hackaday pořád sranda
Hackaday vytáhl projekt robotického psa inspirovaného Goddardem z Jimmyho Neutrona. Jasně, není to věc, kterou bys nutně potřeboval doma. Ale podobné projekty hezky ukazují, kde 3D tisk funguje nejlíp: u divných, osobních, trochu ujetých věcí, které by nikdo normální nevyráběl sériově.
Tiskárna tady není cíl, ale nástroj. Vytiskneš tělo, držáky, klouby, kryty a pak do toho nacpeš elektroniku. Přesně ten typ projektu, kde člověk jednou řeší toleranci otvoru, pak kabeláž, pak servo, pak zase prasklou nohu. Sranda musí být.
Abych řekl pravdu, tyhle věci mám v newsletteru radši než další tiskovou „revoluci“ z tiskové zprávy. Nejsou dokonalé, ale voní dílnou. A to je u 3D tisku pořád dost podstatná část radosti.
Recyklované PETG s bazaltem míří na velkoformátový tisk
Voltage Vessels uvedl materiál Eclipse X9, tedy kompozit z recyklovaného PETG a bazaltových vláken pro LFAM. LFAM znamená large-format additive manufacturing, česky velkoformátový 3D tisk. To nejsou domácí Endery na stole, ale stroje, které tisknou velké díly z pelet nebo silnějších materiálových proudů.
Pro hobby tiskaře to není špulka, kterou si zítra hodíš do AMS. Přesto je to zajímavé. Recyklované PETG plus minerální výztuž ukazuje směr, kam se může posouvat velký plastový tisk: méně panenského materiálu, tužší díly a použití na formy, panely nebo větší technické části.
Důležité je nepřenášet to automaticky na běžné tiskárny. Plněné materiály bývají abrazivní, tedy žerou mosazné trysky, a velkoformátové parametry nejdou jen tak zmenšit na Prusu nebo Bambu. Ale jako materiálová linka je to zajímavé sledovat.
Za mě je nejsilnější téma týdne jednoduché: méně otravné tiskárny a normálnější materiálový trh. Nastavitelná tryska, automatické sundávání dílů, čistší větrák, lepší dostupnost filamentů. Nic z toho není hotový zázrak, ale všechno míří na reálné bolesti, které zná každý, kdo tiskne déle než dva týdny.
Shrnutí:
- Prusa Research ukázala praktický tištěný ovladač světel.
- Nastavitelná tryska zní skvěle, ale zatím je to patent, ne produkt.
- Automatické vyhazování výtisků může být zajímavé hlavně pro malé farmy.
- Spectrum Filaments chce po investici rozšířit výrobu a dostupnost materiálů.
- Dřevěné PLA není jen designová špulka, materiálové příměsi fakt mění chování při tisku.
