Tenhle Pokec byl takový klasický mix života kolem Hotendu a technických králičích nor. Nejdřív jsem řešil přechod do logistického centra, pak jsme se podívali na nové toolchangery, Bambu Lab A2L a nakonec jsme skončili u materiálů, které stojí víc než některé tiskárny.
A mezi tím jsem stihl zjistit, že tisknout měkké vložky do bot z flexu je přesně taková sranda, jak čekáš. Tisk samotný jde. Udržet to na podložce je úplně jiná disciplína.
Celý stream si můžete pustit na YouTube. Jde o members-only obsah, členství od 45 Kč.
Hotend v logistickém centru a Super Lube na zkoušku
Začali jsme prakticky. Hotend.cz je v přechodu do logistického centra a já jsem měl první den, kdy jsem nemusel normálně balit objednávky. To je za mě pecka. Objednávky už padají do skladu, já je jen označím k expedici a oni je vychystají.
Zatím to ale není úplně hladké. Čekal jsem rychlejší naskladnění a rychlejší expedici, protože jsem byl zvyklý posílat skladové věci skoro hned. Teď se některé objednávky zaseknou kvůli tomu, že část zboží je ještě u mě a část už v logistice. Klasický přechodový bordel.
Na druhou stranu mám třeba kamerový záznam z balení každého balíku. Ne kvůli šmírování, ale kvůli obyčejné kontrole. Když někdo napíše, že mu chybí položka, dá se ověřit, jestli jsme ji do balíku opravdu dali.
A k tomu jsem konečně sehnal Super Lube. Vzal jsem na zkoušku jen pár maziv, olejíků a odrezovačů. Čekal jsem opatrný start, ale první kousky se prodaly prakticky hned. Takže tenhle sortiment asi rozšířím, jen je trochu náročnější ho sehnat.
Toolchangery jsou teď všude
Pak jsme se podívali na Sovol M1D a další nové pokusy o multi tool systémy. Je vidět, že toolchangery teď hýbou 3D tiskem. Všichni se snaží přijít s vlastním řešením, někdy dost blízko tomu, co už dělá Bondtech INDX.
U Sovolu mě zaujalo, že očividně mění celý hotend, ne jen samotnou trysku s filamentem. To může dávat smysl, protože se nástroj může předehřívat mimo tiskovou pozici. Zároveň je tam ale otázka přesnosti. Když nástroj vyměníš stokrát, musí se vracet pořád na stejné X, Y a Z. Jinak bude výsledek vedle jak ta jedle.
Ukázky tisku vypadaly slušně. Copy mód a mirror mód můžou být zajímavé pro sériovku, třeba když tiskneš podobné páry dílů. U automatické kamerové kalibrace jsem opatrnější. Na papíře to zní hezky, ale realita se ukáže až podle opakovatelnosti.
Cena a finální dostupnost byla ve streamu pořád spíš v rovině „uvidíme“. U některých věcí to vypadalo jako Kickstarter nebo předprodukční materiály. Takže zajímavé, ale nebral bych to jako hotovou odpověď na všechno.
Tisk ortopedických vložek z flexu
Nejvíc praktická část streamu byla pro mě tisk ortopedických vložek. Dlouhodobě konzultuju s firmou z Ostravy výběr technologie pro protetiku a ortopedii. Nejdřív se řešily i velké korzety, pak se pozornost přesunula na vložky do bot.
Na vzorky jsem použil Noctuo Grip 025, měkký flex, který mi zůstal po ruce úplnou náhodou. Normálně bych sáhl po Fiberflexu, jenže ten už byl v logistickém centru. Takže klasika: potřebuješ materiál přesně ve chvíli, kdy jsi ho odeslal pryč.
Tiskl jsem na Bambu Lab X1. Samotný tisk nebyl hlavní problém. Hlavní problém byl, že materiál skoro netekl. Dostal jsem se někam ke 3 mm/s a šel jsem až na 260 °C, což bylo pořád v doporučeném rozsahu. U tak měkkého materiálu je to prostě boj.
Druhá věc byla přilnavost. DimaFix nefungoval, 3D lak nefungoval, dvě různé podložky taky nic moc. Nakonec pomohla obyčejná izolepa. Jenže to je přesně ten hack, který chceš použít na rychlý vzorek, ne jako dlouhodobé řešení. Flex na ní držel krásně, ale sundáš ho i s lepidlem.
Výsledek mě ale překvapil. Vložka byla příjemná, matná, skoro s karbonovým vzhledem. Udělal jsem měkčí část a tvrdší výztuhu pomocí rozdílné výplně, zhruba 18 % a 30 %. Na vzorky to splnilo přesně to, co jsem potřeboval.
Proč to není jen „dáme tam jednu tiskárnu“
U vložek do bot rychle narazíš na realitu výroby. Jedna vložka se mi tiskla asi 5 hodin. Jeden kus, ne pár. A firma, se kterou to řešíme, dělá zhruba 2000 vložek měsíčně různými technologiemi. CNC, pěna, ruční skládání materiálů, prostě normální provoz.
Proto se bavíme i o úplně jiných strojích. Na ortopedickém veletrhu v Německu viděli FDM tiskárny, které tisknou z peletek přes šnek. To dává u měkkých materiálů smysl, protože netlačíš gumový filament celým extruderem. Materiál se taví a tlačí až blízko trysky.
Padaly i stroje za desítky tisíc euro, třeba malé peletové FDM mašiny určené přímo na vložky. To už není hobby svět. To je výroba, kde řešíš čas na kus, materiál, certifikace a opakovatelnost.
A do toho vstupuje legislativa. Všechno, co přijde do styku s kůží, musí mít certifikaci. U flexu to strašně zužuje výběr. Tohle není situace, kde si vezmeš libovolné TPU z regálu a řekneš hotovo.
Bambu Lab A2L jako velká pracovní mašina
Když jsme řešili větší plochu pro vložky, dostali jsme se k Bambu Lab A2L. Ve streamu padla plocha kolem 330 × 320 mm a cena 489 €. Pokud to bude fungovat podobně dobře jako A1, za mě to dává smysl.
Nečekal jsem, že A2L bude mít dva hotendy. Spíš mi přijde, že Bambu Lab doplnilo řadu přesně tam, kde chyběla větší otevřená tiskárna pro běžné lidi a malé farmy. Máš mini, střed a teď větší plochu. Když chceš zaboxovanou mašinu, jdeš jinam.
Pro farmu to může být hodně zajímavé. PLA, PETG, ASA 275, tvrdší flexy a podobné materiály jsou přesně věci, které taková otevřená mašina zvládne a může na nich makat celý den. Samozřejmě sežere víc místa. Hlubší regál bude potřeba.
U ortopedických vložek by větší plocha mohla pokrýt většinu běžných velikostí. I moje velikost 46 by se podle mě dala poskládat diagonálně. Neříkám, že je to hned produkční řešení, ale jako testovací cesta mi to přišlo zajímavé.
Nanovia a materiály, které už nejsou pro běžné hraní
Druhá půlka streamu se zvrhla do materiálů od Nanovia. A tam už jsme byli úplně jinde než u běžného PLA nebo PETG. Lněné vlákno, aramid, materiály pro stínění rentgenu, kovem plněné filamenty na následné zapékání, PEEK, PEKK, ULTEM a další radosti.
U některých materiálů už se bavíme o úplně jiných tiskových podmínkách. PEEK kolem 360 až 380 °C na hotendu, podložka 150 °C a komora přes 90 °C. U některých polykarbonátů padalo přes 100 °C v komoře. U ULTEMu klidně 120 °C.
Tohle na běžném Voronu nebo Bambu Lab prostě netiskneš jen tak. I když máš aktivně vyhřívanou komoru, pořád narazíš na limity konstrukce, elektroniky a celého vnitřku tiskárny. V tu chvíli už se bavíme o průmyslových strojích.
A přesně tady je podle mě dobré se zastavit. Tyhle materiály nekupuješ proto, že si chceš doma vytisknout hezčí držák na šroubovák. Kupuješ je, protože máš zakázku, která ten konkrétní materiál potřebuje. Pak tomu přizpůsobíš všechno od sušení až po výběr tiskárny.
Antivirový flex, magnetický flex a další úlety
Největší bizár byl asi antivirový flex. Podle popisu měl certifikaci ISO 21702 a uváděl čísla kolem 95,3 % virů pryč po hodině, 98,7 % po dvou hodinách a 99,9 % po osmi hodinách. Pořád je to FDM materiál, jen s hodně specifickou funkcí.
Použití dává smysl třeba u návleků na kliky, madel, měkkých rukojetí, tlačítek, krytů ovládacích prvků nebo hygienických pomůcek. A světe div se, v seznamu použití byly i ortopedické vložky, podrážky a měkké tlumicí díly. Náhoda? Nemyslím.
Cena už tak veselá nebyla. Zmiňovali jsme kolem 125 € za kilo, což není málo. A pak přišly ještě větší úlety: flexibilní magnetický filament za stovky euro za kilo, neutron capture materiály skoro za 1000 € za kilo a další specialitky.
Zajímavý byl i PLA kompozit s lněným vláknem. Ne jako náhrada karbonu pro brutální pevnost, spíš jako přírodní, vzhledově hezký a snadno tisknutelný kompozit. U těchhle materiálů mě baví, že nejsou jen o barvě, ale o reálné vlastnosti nebo povrchu.
Shrnutí
- Logistické centrum Hotendu už funguje, ale přechod zatím bolí hlavně rychlostí naskladnění a expedice.
- Super Lube jsem vzal na zkoušku a první kusy se prodaly rychleji, než jsem čekal.
- Toolchangery jsou teď velké téma, ale u levnějších řešení bude zásadní opakovatelnost výměny nástroje.
- Tisk ortopedických vložek z flexu jde, ale přilnavost, průtok, čas tisku a certifikace z toho dělají dost náročnou disciplínu.
- Bambu Lab A2L mi dává smysl jako velká pracovní tiskárna pro farmy a testování větších dílů.
- Speciální materiály od Nanovia jsou super zajímavé, ale často už vyžadují průmyslové tiskárny a konkrétní zakázku.
Za mě dobrý stream. Začali jsme u balíků a maziv, skončili u antivirových flexů, PEEKu a vložek do bot. Přesně ten typ Pokecu, kdy člověk na konci zjistí, že 3D tisk pořád umí překvapit úplně novým směrem.
