Pod tryskou 32/2026: měkčí trysky INDX, odolnější PLA a baterie za zlomek ceny
Tenhle týden vede problém, který se týká prvních majitelů systému INDX. Bondtech prodával trysky jako kalené a odolné proti abrazivním filamentům, jenže dodané kusy tomu neodpovídají. Vedle toho tu mám nové HT-PLA, levnou průtokovou baterii a několik konkrétních ukázek, kde 3D tisk řeší skutečný problém.
Výběr má šest položek. Zbytek kandidátů byl hlavně z medicíny, kosmonautiky a průmyslu, kde by spojení s domácím FDM tiskem bylo dost na sílu.
Trysky INDX nejsou tak kalené, jak Bondtech sliboval
Bondtech přiznal, že trysky dodané s INDX Founders Edition a prvními sadami pro Prusa CORE One+ nejsou skutečně kalené. Firma je vyrobila z nitrocementované oceli, tedy oceli s chemicky vytvrzenou povrchovou vrstvou. Naměřila přibližně 30 až 32 HRC, zatímco skutečně kalená ocel mívá podle Bondtechu zhruba 55 až 60 HRC.
Pro PLA, PETG, ABS, ASA, TPU nebo neplněný nylon mají fungovat normálně. Problém nastává u filamentů s karbonem, sklem, kovovým práškem nebo svítící příměsí. Ty jsou abrazivní, fungují trochu jako jemný brusný papír a měkčí otvor trysky rychleji zvětší.
Bondtech zatím nemá hotovou náhradu ani plán kompenzace. Skutečně kalené trysky mohou podle firmy trvat měsíce. Za mě není hlavní problém samotná tryska, ale to, že zákazník koupil něco jiného, než stálo v popisu.
Polymaker HT-PLA Pro má být houževnatější bez složitějšího tisku
Polymaker uvedl HT-PLA Pro, které má řešit dvě slabiny původního HT-PLA: křehkost a horší soudržnost vrstev. Výrobce uvádí vrubovou rázovou houževnatost 9,94 kJ/m² proti 4,94 kJ/m² u běžného HT-PLA a pevnost mezi vrstvami 26,8 MPa proti 20,8 MPa.
Tisknout se má podobně jako normální PLA, s tryskou kolem 230 °C a podložkou mezi 25 a 65 °C. Není potřeba box ani kalená tryska. Pro nejvyšší teplotní odolnost ale musíš hotový díl 30 minut žíhat při 100 °C. Žíhání znamená řízené zahřátí výtisku, které upraví vnitřní strukturu plastu.
Polymaker uvádí teplotu průhybu 107,6 °C po žíhání při zatížení 0,45 MPa. To zní zajímavě pro držáky, kryty a funkční díly, ale neznamená to automaticky 150 °C pod kapotou auta. Výrobce sám použití v motorovém prostoru nedoporučuje.
Tištěná průtoková baterie stojí zlomek laboratorní sestavy
Výzkumníci z Queen’s University Belfast postavili testovací článek průtokové baterie přibližně za 75 liber. Komerční laboratorní sestava může stát 2 000 až 3 000 liber. Průtoková baterie skladuje energii v kapalných elektrolytech, které proudí přes článek, takže se hodí hlavně pro dlouhodobé ukládání energie ve větším měřítku.
Tištěné díly tu nejsou dekorace. Tvoří části článku, které vedou kapalinu kolem membrány a elektrod. Sestava má zhruba deset součástí a výzkumníci k ní připravili postup ve stylu návodu od IKEA. Stejnou konstrukci už používá přes 35 výzkumných skupin včetně týmů na MIT, Harvardu a Cambridge.
Nejde o baterii, kterou si vytiskneš doma a připojíš k solárům. Zajímavá je hlavně standardizace. Když laboratoře měří na stejném levném článku, mohou konečně rozumněji porovnávat výsledky místo toho, aby každá používala vlastní testovací článek.
3D tištěná baletní špička se dá rozebrat a opravit
Německá firma Act’ble rozdělila baletní špičku na tři vyměnitelné části: tištěnou vnitřní podrážku, pletený návlek a stuhy. Klasická špička se často vyhodí po 10 až 20 hodinách, protože změkne nebo se poškodí jedna její část. Tady může tanečnice vyměnit jen to, co je opotřebené.
Podrážku vyrábí Something Added z TPU technologií HP Multi Jet Fusion. TPU je pružný plast a MJF je prášková technologie, která umí vyrábět složité pružné díly bez klasických supportů. Zářezy v podrážce dovolují ohyb při pohybu, ale při postavení na špičku se jednotlivé části opřou o sebe a zpevní.
Výrobce tvrdí až pětinásobnou životnost proti běžné baletní špičce. To zatím beru jako údaj výrobce, ne jako nezávislý dlouhodobý test. Samotný nápad s vyměnitelnou namáhanou částí ale dává smysl i mimo boty.
Náhradní díl pro loď vznikl za pár hodin místo týdnů
Americká námořní pěchota vytiskla během cvičení v Jižní Koreji náhradní sítko pro člun pobřežní stráže. Původní součást nebyla skladem, takže ji technici zaměřili, překreslili a vyrobili v mobilním kontejneru X-FAB. Oprava trvala méně než půl dne místo čekání dva až tři týdny na dodání.
Díl stál přibližně 12 dolarů, tedy podobně jako originál. Hodnota 3D tisku tu není v úspoře několika dolarů, ale v tom, že člun za zhruba 600 000 dolarů nemusel čekat kvůli malé plastové součástce.
Tohle je přesně situace, kde má lokální výroba smysl. Ne každý náhradní díl je bezpečné vytisknout, ale u jednoduché nekritické součástky může být dobře ověřený model užitečnější než plný regál věcí, které možná nikdy nebudeš potřebovat.
Přísada snížila nárůst teploty při objemovém 3D tisku
Výzkumníci z Nottinghamu a Berkeley řeší přehřívání při objemovém 3D tisku. Nejde o FDM ani běžné vytvrzování po vrstvách. Metoda CAL promítá vzory světla do otáčející se nádoby s pryskyřicí a vytvrdí celý objekt během několika sekund.
Rychlá chemická reakce ale uvolňuje teplo, které deformuje větší díly. Tým přidal do pryskyřice takzvané RAFT činidlo, chemickou přísadu regulující průběh polymerace. U testované pryskyřice snížila nárůst teploty z 59 °C na 27 °C a při vyšší koncentraci až na 3,5 °C.
Díky tomu šlo vytisknout několik samostatných objektů v jedné nádobě s rozestupem 150 mikrometrů, aniž by se spojily. Domácí tiskárnu tím zítra nevylepšíš, ale je to konkrétní krok k větším a přesnějším objemovým výtiskům.
