Tenhle Pokec začal úplně nevinně: knížkou, vytištěnou záložkou a pár drobnostmi na stole. Pak se z toho ale stal docela hezký průřez tím, co mě na 3D tisku pořád baví. Levná tiskárna, která prostě tiskne, filamenty se speciálními příměsemi, trochu modulárního organizování a na konci vývoj vlastní tiskárny na těstoviny.
Celý stream si můžete pustit na YouTube. Jedná se o members-only obsah, takže je dostupný pro členy kanálu. Členství najdete tady.
Knížka, záložky a malé užitečné tisky
Po dlouhé době jsem se hecnul a přečetl knížku za týden. U mě je to skoro sportovní výkon, protože většinou otevřu knihu večer v posteli, přečtu pár stránek a pak na ni půl roku koukám na nočním stolku.
K tomu samozřejmě patřily tisky. Na Printables jsem našel dvoubarevnou záložku s motivem Terryho Pratchetta, želvou a plochou zemí. Je to výměna ve vrstvě, nic složitého, ale přesně taková blbost, která udělá radost. Tisk asi za půl hodiny a hned máš doplněk ke knížce.
Zkoušel jsem i držák na palec, aby se dala kniha držet jednou rukou. Funguje to, jen u spodních řádků už člověk trochu šaškuje. Zajímavé bylo i nastavení bez horních a spodních vrstev, jen s infillem jako designovým prvkem. Není to žádná věda, ale ukazuje to hezky jednu věc: 3D tisk nemusí být velký projekt. Někdy stačí malá věc, kterou najdeš, pošleš do tiskárny a za chvíli ji používáš.
Anycubic mě překvapil jako tiskárna na každý den
Všechny tyhle drobnosti jsem tiskl na Anycubic Kobra X. A musím říct věc, kterou bych před časem nečekal: je to teď moje tiskárna na běžné rychlé tisky.
Stojí na stole, je zapnutá a když něco potřebuju, prostě to pošlu ze sliceru. A ono to vypadne. Tohle Bambu Lab nastavilo trhu hodně tvrdě: stáhneš model, pošleš tisk, moc neřešíš profily a dostaneš slušný výsledek. Anycubic se tomu u téhle mašiny překvapivě blíží.
Neříkám, že je dokonalá. Horní vrstva na jednom flexi tisku by chtěla doladit a určitě se najdou mouchy. V době streamu ale stála kolem 6500 Kč a za ty peníze působila hodně příjemně. Dokonce jsem ji někomu po telefonu doporučil jako stroj pro začátečníka, což bych dřív o Anycubicu asi neřekl.
Dobré měřítko je i moje máma. Dostala Bambu Lab A1 mini, ukázal jsem jí základ a od té doby kvůli tiskárně prakticky nevolá. To je pro začátečnický stroj obrovská pochvala. A u tohohle Anycubicu mám podobný pocit: není to hračka pro ladění, ale mašina, na které prostě můžeš tisknout.
RFID na špulkách je fajn nápad, ale tady mě moc nepřesvědčilo
Ve streamu jsme zkusili RFID u filamentů podle postupu Anycubicu. Teoreticky je to hezké: tiskárna pozná materiál, barvu a nemusíš všechno nastavovat ručně. Prakticky mi to přišlo zbytečně kostrbaté.
Musel jsem na displeji vybrat slot, zmáčknout RFID, přiložit špulku, čekat, pak filament stejně zavádět. Když ti to ušetří dva kliky, ale přidá kolem toho další šaškování, tak se ptám, jestli to má smysl.
Za mě by to šlo udělat jednodušeji. Pípnu špulku, řeknu tiskárně, že je ve čtvrtém slotu, nasadím a hotovo. Takhle to není katastrofa, jen nejméně příjemná věc, kterou jsem na té tiskárně zatím našel. A když je tohle největší problém u stroje za ty peníze, tak vlastně dobrý.
V aplikaci jsem taky neviděl žádnou velkou přidanou hodnotu. Tiskárna si materiál označí, ale neviděl jsem tam nic, co by z toho dělalo zásadní funkci. Automatické pokračování na další špulku zní užitečněji než samotné RFID.
Filamenty: vzorky od Devilu a Prusament Ultraglow
Devil Design poslal po dlouhé době pořádnou hromadu vzorků. PETG v pěkné modré, armádní PETG, olivovou ASA, černou ASA, PA12 nylon, ABS Plus a další kousky. U nylonu je jasné, že bude chtít vysušit. ABS Plus mám pořád rád, ASA taky dává smysl, i když ji nemám tak oblíbenou.
Pak jsme se dostali k Prusamentu PETG Ultraglow Green. Efekt podle ukázek vypadá fakt dobře a v materiálu je vysoký podíl svítivé příměsi. Jen to není levná sranda a výrobce sám upozorňuje na silnou abrazivitu, nutnost tvrzené trysky a rychlejší opotřebení dalších dílů.
Zajímavá byla i debata o kvalitě filamentu u velkých farem. V rozhovoru 3D Musketeers se Slant 3D zaznělo, že u jejich typu výroby je zásadní hlavně spolehlivý průchod materiálu bez ucpávání. To neznamená, že na kvalitě nebo průměru nezáleží. Jen velká farma řeší především průchodnost, opakovatelnost a objem.
A tady se dostáváme k důležité věci: dlouhodobě stejné barvy. Když něco dodáváš zákazníkům, nechceš mít každého půl roku jiný odstín. U náhodně nakupovaných levných filamentů se konzistence mezi šaržemi hlídá hůř. U zavedených značek jako Prusament nebo Devil Design naopak očekávám, že odstín bude dlouhodobě držet.
Gridfinity a organizovaný chaos
Na stole se objevily i modulární krabičky, organizéry a Gridfinity. Mě tyhle systémy baví na pohled. V dílně nebo v šuplíku dávají smysl: všechno má místo, nic nelítá, krabičky se dají navrhovat parametricky a člověk si s tím vyhraje.
Jenže já jsem spíš chaos typ. Pár krabiček jsem si kdysi vytiskl a za chvíli skončily v koši. Ne proto, že by systém nefungoval, ale protože já tak prostě nefunguju.
U Gridfinity je zároveň potřeba počítat s materiálem a časem. Když si tiskneš malou přihrádku, dobrý. Když chceš celý kufřík nebo větší systém, najednou je to hromada plastu a dny tisku. Výsledek vypadá krásně, jen to není zadarmo.
Tiskárna na těstoviny je past vedle pasty
Největší téma streamu byla custom tiskárna na těstoviny. Děláme ji od nuly už několik měsíců a realita je taková, že je to past vedle pasty.
Původní systém extruderu jsme zahodili, protože těsto přes něj neprolezlo. Pak jsme vzali extruder na hlínu, aby měl dost síly. Jenže tím vznikl další problém: jak do něj vůbec dostat těsto. Takže přišla nádoba, tlakování kompresorem, hadice s centimetrovým PTFE a celé se to musí dostat až do extruderu.
Cíl je, aby se tiskárna ovládala jako normální 3D tiskárna. Má endstopy, levelování, klasický slicer, konkrétně OrcaSlicer, a upravuje se hlavně flow a parametry materiálu. Jen místo PLA řešíš těsto. A to je úplně jiná liga.
Těsto má konzistenci, schne, smršťuje se, bortí se dovnitř a strašně záleží na receptu. Zkoušeli jsme řídké těsto tlačené vzduchem přes milimetrovou trysku. Něco jako miska vzniklo, ale pak se to zbortilo. Potřebujeme násobně tužší těsto, lepší extruzi a možná i ofuk, protože vrstvy se při schnutí chovají jinak než plast.
Rozměrově je tiskárna docela velká, zhruba 40 × 40 cm, reálně po změně extruderu o něco méně. Na výšku má kolem 20 cm, ale u těstovin stejně nikdo nebude tisknout vysoké věže. Smysl dávají jedlé misky, kytičky, mušličky, srdíčka nebo třeba tvary pro jednohubky.
A pak je tu ekonomika. Když jedna miska vzniká dvě hodiny, nedává to smysl. Potřebuješ se dostat třeba na 15 až 20 minut na kus, jinak se to v provozu těžko obhajuje. Je to ruční práce, custom výroba a drahá mašina, takže to nemůže stát jako plastový výtisk za pár korun.
Shrnutí
- Anycubic mě překvapil jako levná tiskárna na běžné rychlé tisky.
- RFID u filamentů zatím beru s rezervou, protože konkrétní použití bylo zbytečně zdlouhavé.
- U filamentů pořád vyhrává opakovatelnost, hlavně když něco tiskneš pro zákazníky.
- Gridfinity vypadá skvěle, ale ne každý člověk funguje modulárně.
- Tiskárna na těstoviny je zatím největší dobrodružství, protože těsto se nechová jako plast a každá drobnost dělá problém.
Za mě to byl přesně ten typ streamu, kde se začne u záložky do knížky a skončí u kompresoru, PTFE hadice a jedlých misek. Prostě klasický Pokec.
