Tenhle týden je dobrá směs softwaru, světla a automatizace. Žádná další kopie stejné novinky, ale pár různých směrů, které ukazují, kam se 3D tisk posouvá.
Na jedné straně ColorMix a otevřený software. Na druhé straně výzkum, kde se netiskne obyčejně po vrstvách, nebo se velký plastový tisk hlídá podle toho, co se při tisku fakt děje.
Prusa Research otevřela ColorMix
Prusa Research vydala ColorMix, otevřený model pro PrusaSlicer a EasyPrint. Princip je jednoduchý: slicer nestřídá barvy proto, aby vytvořil čistě oddělené plochy, ale skládá tenké vrstvy různých filamentů tak, aby oko vidělo nový odstín.
Fyzicky se materiály nemíchají. Je to optický trik. Něco jako když se z dálky díváš na jemný rastr, zblízka vidíš jednotlivé vrstvy, z dálky jinou barvu.
Za mě je na tom zajímavé hlavně to, že to není uzavřená hračka pro jeden stroj. Když se to chytne, může z toho být docela praktický způsob, jak z pár základních špulek dostat víc barev bez toho, abys doma skladoval půlku Pantone katalogu.
Bambu Lab má další problém kolem otevřeného softwaru
Software Freedom Conservancy se pustila do Bambu Lab kvůli údajnému porušování licence AGPLv3. Nejde jen o běžné internetové remcání. SFC tvrdí, že Bambu Studio neposkytuje kompletní zdrojáky k částem odvozeným od PrusaSliceru a že Bambu Lab zároveň tlačilo na vývojáře forku OrcaSliceru.
Pro běžného tiskaře to může znít jako právnická nuda. Jenže slicer a komunikace s tiskárnou jsou dneska skoro stejně důležité jako hardware. Když výrobce staví na open-source ekosystému a zároveň se ho snaží zavírat, dřív nebo později to bouchne.
Já bych z toho nedělal jednoduché „Bambu špatně, ostatní svatí“. Ale je fér říct, že když firma těží z otevřeného softwaru, musí hrát podle pravidel. Jinak si pod sebou řeže větev, na které sedí půlka desktopového 3D tisku.
Zdroj: Software Freedom Conservancy
EPFL tiskne světlem celé struktury najednou
EPFL ukazuje posun u volumetrického 3D tisku. To je tisk, kde se objekt netvoří klasicky vrstvu po vrstvě, ale tvrdne přímo uvnitř objemu pryskyřice pomocí světla. Tady konkrétně pomocí hologramů a řízení fáze světelného paprsku.
Výzkumníci tvrdí, že jejich nový přístup je 70× účinnější než předchozí holografické metody. V praxi tiskli milimetrové objekty během sekund a centimetrové během minut. Zajímavé je hlavně to, že metoda zvládá i materiál s živými buňkami, kde se světlo rozptyluje a normálně to dělá bordel.
Tohle není technologie pro domácí tiskárnu. Ale je to pěkná připomínka, že 3D tisk není jen FFF a resin. V biotisku a medicíně může být důležité právě to, že se něco vytiskne rychle, jemně a bez dlouhého mordování po vrstvách.
ORNL hlídá velkoformátový tisk za běhu
Oak Ridge National Laboratory pracuje na systému, který sleduje velkoformátový plastový tisk termokamerami a podle toho upravuje rychlost tisku. Nejde o domácí tiskárnu, která sama zachrání rozjetou Benchy. Jde o velké kompozitní díly, kde se tiskne z pořádných housenek materiálu a chyba stojí hodiny i kila plastu.
Princip je dobrý. Systém sleduje teplotu čerstvě položeného materiálu. Když vidí, že další vrstva přichází na moc studený plast, upraví rychlost tak, aby vrstvy lépe držely. V testu ORNL záměrně začali s nevhodnou rychlostí a systém si to sám dorovnal.
Za mě je tohle zajímavější než marketingové řeči o „AI tiskárně“. Tady AI nebo počítačové vidění řeší konkrétní problém: velký výtisk nechceš hlídat očima celý den a zjistit po šesti hodinách, že se ti vrstvy nespojily.
Bosch řeší teplotu přímo kolem trysky
Bosch má patent okolo přesnější kontroly teploty u výstupu filamentu. Zjednodušeně: nejde jen o to topit celý hotend, ale lépe řídit, co se děje přímo u trysky a kolem vytékajícího materiálu.
U běžného PLA ti to možná zní jako akademická hračka. U technických materiálů už ne. Jakmile tiskneš nylon, PC, PEEK nebo cokoliv citlivějšího na teplotu, malý rozdíl v reálném chování materiálu umí udělat velký bordel.
Patent samozřejmě neznamená produkt. Může zůstat v šuplíku, může se licencovat, může se objevit v úplně jiné podobě. Ale ukazuje, že i tak obyčejná věc jako tryska pořád není vyřešená jednou provždy.
Trinckle patentuje hlídání špatných nastavení
Trinckle si nechal patentovat systém, který má uživatele navést dřív, než si sám připraví model k nefunkčnímu tisku. Typicky tenké stěny, špatná orientace, nevhodné rozměry nebo nastavení, které na první pohled vypadá nevinně a pak skončí špagetami na podložce.
Myšlenka je dobrá. Každý, kdo někdy pomáhal začátečníkovi, ví, že největší problém není vždycky tiskárna. Často je to špatně připravený model nebo očekávání, že slicer nějak zázračně pochopí fyziku.
Trochu mě ale zvedá ze židle patentování obecného konceptu typu „software poradí uživateli, aby si nerozbil tisk“. Takové věci by měly být normální součást nástrojů, ne minové pole pro ostatní vývojáře.
Za mě solidní týden. ColorMix je praktická novinka, kauza Bambu připomíná, že open source není jen marketingová nálepka, a ORNL s EPFL ukazují dva úplně jiné směry automatizace. Jeden hlídá velké plastové díly, druhý tiskne světlem v objemu. Obojí je daleko od běžné domácí tiskárny, ale přesně takové věci časem posouvají celý obor.
Shrnutí:
- ColorMix je zajímavý otevřený krok k praktičtějšímu barevnému tisku.
- Bambu Lab má další tlak kolem AGPL a otevřeného softwaru.
- EPFL ukazuje rychlejší volumetrický tisk světlem.
- ORNL řeší reálnou kontrolu velkoformátového plastového tisku.
- Patenty kolem trysek a nastavení ukazují, že i malé problémy pořád nejsou vyřešené.
